Na kyperské svatbě
Když osmnáctiletá maturantka Anna odcházela z malé středoslovenské dědiny Hrušov studovat do Prahy, její rodiče netušili, že jejich dceru zavede láska ještě dál. V rámci speciálních mezistátních dohod mezi bývalým Československem a Kyprem k nám totiž v sedmdesátých a osmdesátých letech přicházeli studovat stovky mladých Kyperčanů. Do kyperského studenta se zamilovala i Anna, no a po promoci odcházeli na jeho rodný ostrov už jako rodina, i s narozenou dcerou. Anna, která se živí jako průvodkyně skupin slovenských a českých turistů, do nové rodiny bez problémů zapadla a rodinný typ života na Kypru jí vyhovuje. „Po celou dobu manželství jsme ani jedinou neděli nejedli sami“, směje se. Velké rodinné nedělní obědy a ještě svatby, to jsou rituály, které stmelují kyperskou komunitu. Každá nevěsta chce mít velkou svatbu, a velká svatba na Kypru, to je víc jak 2000 hostů. Anna si vzpomněla dokonce na svatbu, kde bylo pozvaných 8000 hostů.
Jak se dá zorganizovat tak velká rodinná oslava? Svatba bývá většinou v neděli a známí pomáhají při vaření a pečení. Když se svatba koná na dědině, postaví se na louce dlouhé pásy dřevěných stolů, na kterých je přichystané jídlo a pití, tady se jim říká bufé. V městech fungují specializované agentury, které zajistí celou svatbu, nejčastěji v hotelu, při bazénu. Hosté si nabízejí z prostřených stolů, jedí ve stoje, baví se, tancují, blahopřejí mladým. Výdaje za svatbu donedávna platili rodiče nevěsty, teď se už dělí na polovinu.
„Tři – čtyři týdny před svatbou chodí rodiče nevěsty a ženich do příbuzných rodin a zvou hosty“, říká Anna. „Všechny však málokdy stihnou navštívit. Proto dají týden před svatbou do místních novin oznámení o svatbě, které je pozvánkou i pro ty, které nestihli pozvat osobně. Všichni víme, na kterou svatbu máme přijít“.
Svatební host může být pozván jako host, nebo jako svatební svědek kumbaros. Mimo jednoho hlavního svědka má ženich i nevěsta i vedlejších kumbaros, někdy je jich i 200. Kumbaros přinášejí mladému páru dary, ostatní hosté obálky s penězi. Minimální příspěvek je přibližně ve výši našich 5oo Kč, čím bližší je rodina, tím vyšší příspěvek. Rodiče nevěsty už tradičně dávají dceři pozemek a vysbírané peníze novomanželé většinou použijí na stavbu rodinného domu. V obálce je mimo peněz i kartička se jménem dárce. Kartičky si novomanželé odkládají a podle nich potom vědí, na kterou svatbu mají jít a vrátit finanční pomoc dalším mladým lidem. Takto místní komunita, příbuzní, přátelé a známí pomáhají každé nové rodině v začátcích společného života.
Mimo odevzdání finančních darů, kterému se říká ploumisma, tancují novomanželé pomalý půlnoční tanec, při kterém drží ruce nahoře a hosté jim špendlíkem připevňují na šaty bankovky, takže za chvilku za nimi vlají dlouhé pásy bankovek. Svatba trvá většinou do druhé hodiny rána. Každý svobodný host dostává svatební koláč jako výslužku.
K tradičním – a velmi drahým – svatebním darem patří výšivka z Lefkary. Podle legendy jedna taková výšivka okouzlila už renesančního génia Leonarda da Vinci, který jí koupil a maloval na svých obrazech. Každá kyperská nevěsta musí mít ve výbavě alespoň jeden ubrus, prostírání, nebo záclonu s lefkarskou výšivkou. Velké kusy vyšívá jedna švadlena trpělivě i několik měsíců, ba až roků. Nejčastější pohled, který se naskytne turistovi procházejícímu Lefkarou – na stoličkách před domem sedí ženy a vyšívají, přes otevřené okno je vidět dílna, ve které muži tepají ze stříbra jemné šperky, nebo stříbrné příbory, které taky patří do výbavy mladé domácnosti. Ženy jsou většinou středního, nebo staršího věku, mladou generaci už několikaměsíční vyšívání drobným stehem nepřitahuje.
Když se novomanželům po čase narodí dítě, jeho otec a matka kupují cukříky ve tvaru vejce a zabalené po třech do různobarevných košíčků, pytlíčků, nebo krabiček je rozdávají hostům pozvaných na křest. Dáreček se jménem dítěte a datem křtu na obale jim připomíná tuto důležitou rodinnou slavnost. A proč právě tvar vejce? Je to symbol nového života, ztělesněné přání, aby dítě bylo zdravé.
Foto: Lefkarská výšivka, stříbrné příbory, cukříky na křest
